Historie
Kostel sv. Petra byl postaven ve druhé polovině 12. století jako románská bazilika s dodnes dochovaným, goticky přestavěným dvouvěžovým průčelím. Chrám sloužil původně jako farní kostel zaniklé osady Poříčí. Okolo r. 1200 byl ke kostelu uveden Řád německých rytířů, který si zde založil sídlo a špitál. O něco později vykoupila královna Konstancie Uherská nemovitosti a polnosti s úmyslem založit zde klášter cisterciaček, k jehož stavbě nedošlo, neboť klášter pro řeholnice byl posléze vystavěn u Tišnova na Moravě.
Královna pak darovala pozemky na Poříčí nově se konstitujícímu českému Řádu křižovníků s červenou hvězdou, který založila její dcera Anežka. Řád se sice krátce poté přestěhoval se svým sídlem k Juditině mostu, ale kostel sv. Petra zůstal v jeho péči i nadále.
Budova chrámu prošla několika gotickými přestavbami, během nichž proběhlo postupně zboření severní románské lodi, na jejímž místě bylo vystavěno gotické dvojlodí, a později rovněž přebudování presbytáře. Během husitství kostel ničení unikl a kolem roku 1500 se dočkal dalších stavebních změn - výstavby nové širší gotické lodi a přestavby obou věží. V roce 1598 přibyla ke kostelu zvonice v podobě samostatně stojící věže, na niž po obou stranách navazovala ohradní zeď, která tak ohraničila prostor s kostelem, zvonicí a zdejším hřbitovem.
Po období husitství, kdy zde křižovnický farář Mikuláš zavedl unikátní způsob svatého přijímání, při němž probíhalo kroměkatolického přijímání u hlavního oltáře i přijímání podobojí u oltářů bočních, byli v roce 1419 křižovníci z kostela vyhnáni a nahrazeni kališnickými kněžími, které sem až do roku 1621 dosazovala novoměstská rada.
Poté se chrám krátce vrátil křižovníkům, aby jim byl následně roku 1648 znovu odebrán, neboť císař Ferdinand III. daroval podací právo ke kostelu opět novoměstské obci jako odměnu za statečnou obranu Prahy během třicetileté války. Křižovníci zahájili vleklý soudní proces, který zakončil smír v roce 1686, kdy bylo řádu navráceno právo dosazovat sem kněze z vlastních řad.
Kostel předtím prošel řadou pohrom - v roce 1648 jej poškodila švédská střelba a později několikrát vyhořel. Jednou z největších katastrof se stal velký požár z roku 1680, který zasáhl kostel a okolí. Shořela při něm střecha hlavní lodi a věžiček, kaplička na hřbitově, kostnice, fara i zvonice, v níž se roztavily všechny tři zvony. Po navrácení kostela do rukou křižovníků začaly opravy za podpory Jana Bedřicha z Valdštejna - pražského arcibiskupa a křižovnického velmistra v jedné osobě.
Z období baroka se v kostele dochovala velmi vzácná díla. Jedná se zejména o hlavní oltář, jehož ústřední obraz Předání klíčů sv. Petrovi pochází od Václava Vavřince Reinera, jednoho z nejvýznamnějších českých barokních malířů. Malbu obklopují řezby andělů z dílny Matyáše Bernarda Brauna a postavy sv. Pavla a sv. Jana Křtitele.
V 19. století proběhly v exteriéru i interiéru kostela velké úpravy - v letech 1874-1879 byl chrám přestavěn a opraven architektem Josefem Mockerem, který jej puristicky regotizoval a reromanizoval. Došlo ke zbourání a odstranění zejména barokních částí stavby, objevily se nové pseudogotické portály na jižní, severní a západní straně a nový hlavní portál ozdobil sochař Ludvík Šimek novogotickým tympanonem Krista a sv. Petra. Některá okna byla zazděna, jiná proražena a další (zvláště barokní) přestavěna. Počet oltářů se značně zredukoval - z původních jedenácti přečkalo úpravy pouze šest. Oltáře sv. Karla Boromejského, Panny Marie Nazaretské, sv. Anny, Pěti ran Kristových a sv. Jana Nepomuckého, z něhož zůstala ústřední socha, umístěná dnes naproti kazatelně, byly rozprodány, popř. převedeny jiným kostelům. Časově i finančně náročná rekonstrukce a přestavba byla dokončena roku 1885. Současně s kostelem se regotizovala také zvonice. Po roce 1948 byl kostel křižovníkům zkonfiskován, k jeho navrácení došlo po roce 1989.
V kostele dnes kromě zmíněného hlavního oltáře najdeme následující vybavení: v severní lodi oltář zasvěcený sv. Máří Magdaléně s obrazem světice, jak od sebe odvrhuje skříňku se šperky. U prvního pilíře je umístěn oltář sv. Barbory s plastikami sv. Václava a sv. Jiřího a s obrazem Sv. Barbora s anděly od Jana Václava Spitzera, který je rovněž autorem obrazu Smrt sv. Barbory v nástavci téhož oltáře. U druhého pilíře stojí oltář zasvěcený sv. Floriánovi, ozdobený sochami sv. Vavřince, sv. Agáty a obrazem od Jana Petra Molitora, žáka V. V. Reinera. V jižní lodi se nalézá patrně nejstarší oltář zasvěcený Panně Marii, do jehož niky byla umístěna socha Madony na půlměsíci. Vedle něj po levé straně najdeme cínovou křtitelnici z roku 1544 a po pravé straněoltář Sv. Kříže. Kromě již zmíněné sochy sv. Jana Nepomuckého z poloviny 18. století se v kostele dále nachází barokní sochy sv. apoštolů Petra a Pavla umístěné na konzolích v jižní lodi. V presbytáři visí nad vchodem do sakristie rozměrný obraz od Emanuela Dítěte z počátku 20. století představující sv. Anežku odevzdávající křižovníkům řádový kostel. V interiéru kostela nalezneme rovněž sepulkrální památky - jednou z nejnápadnějších je mramorový náhrobník ze začátku 17. století s ženskou figurou v renesančním oděvu, zasazený do jižní stěny boční lodi. Před stupni presbytáře je v podlaze mramorová krycí deska krypty s vsazeným mosazným křižovnickým znakem. Řada dalších desek a náhrobníků je dnes bohužel již ošlapaná a nečitelná, nebo skrytá pod lavicemi.
Významná data
1235 - kostel darován královnou Konstancií řádu Křižovníků
1382 - začala gotická přestavba kostela
1598 - ke kostelu byla přistavěna samostatná zvonice
1876 - zahájena přestavba kostela Josefem Mockerem
1991 - dokončena generální oprava kostela